Vyčuriáni

JXD před nedávnem v časopisu Reflex uvedl seriál “Sluníčkoví lidé,” který pojednává o jisté subkultuře lidí v České Republice. Vyznačují se prý Bio kulturou, nosí dredy, jsou proti USA apod. Spousta věcí v jeho příspěvku je trefná, se spostu jinýma nesouhlasím. Osobně se setkávám s různými druhy „alernativců“ a nemyslím si, že lze shrnout pravdila do jedné skupiny. Znám, ale jednu skupinu lidí, která má dokonce svůj název, uzavřenou skupinu na Facebooku a vůbec chovají se v některých ohledech jako sekta. V následujících řádcích Vám nabízím tedy vlastní pohled na velice podobnou skupinu té „sluníčkářské“ se kterou se setkávám já. Nemám pro ně nějaký konkrétní termín jako má JXD, ale jo použijme termín z nadpisu Vyčuriáni. Normálně bych o tento druh lidí nezavadil, ale jsou to přátelé mých přátel a tak se spolu setkáváme a docela často a dost na to abych něco o nich věděl.

Tyhle Vyčuriáni spojuje např budhismus a vegetariánský způsob života, což je samo o sobě mně sympatické a ušlechtilé – i to že se dokážou vylít jako rusi..teda na tom už nic ušlechtilého nic není. Co se týče jejich vegetariánství jejich pohnutky a přesvědčení jsou jistě motivovány dobrými úmysly, rozhodli takto žít sami a dělají to rádi. Jenže moje sympatie končí tam kde začíná jejich vnucování jejich životního stylu někomu jinému což mi připadá spíše kontraproduktivní. Nevylučuju, že by se ze mě stal vegetarián, ale kdyby se tomu tak stalo, tak v tichosti a nikomu nebudu dávat naodiv jaký jsem s tím king. Právě propagandistické jednání mnohých vegetariánů mě motivuje jít sežrat klobásu na prvním rohu ulice – každá propaganda je odporná ať už je ideologická, politická či cokoliv. Všeho s mírou – to je moje motto pro život obecně (i o tom masu). Jsem povahou rebel a když je něčeho moc mám chuť na truc udělat opak. Mám spostu kamarádů vegetariánů, ale tato určitá skupina se kterou se setkávám je svojí angažovaností  pro mě prostě zážitek. Kdybych dal do jejich skupiny, jenž mají na FB, reklamu na řízek byli by mě ukamenovali – zatímco – já zatím nikoho nekamenoval za jejich vega příspěvky. A to mi přijde nefér. Prostě jestli se máme stýkat, chci vědět, že vzít si do jejich společnosti místo hermelínu utopence bude bez keců. Měl jsem s nima nedávno diskuzi na nekonečné téma masožravci vs. vegetariáni a měl k nim svým způsobem obdiv (že si tenhle experiment na vlastním zdraví ochotně sami provádějí), teď už ale vím, že můžu zaujmout stejný despekt jako oni mají ke mně.  Mimochodem můj vlastní otec je taky vegetarián aby jste si nemysleli, že zde jdu útočit na vegetariány. Hovořím o konkrétní skupině, kterou znám a je dost podobná Sluníčkovým lidem JXD. Spíš chci zpochybnit jejich svatost a nedotnutelnost o kterých jsou oni přesvědčeni. Nemyslím si, že někdo z nás masožravců je nadšený ze zabíjení zvířat, jenže spousta lidí, včetně mě prostě věří jiným vědeckým závěrům než vegetarián. Věřím v kombinaci masa a zeleniny jakožto zdravé stravy. Bohužel diskuse na toto téma mezi oběma stranama není možná a vždy končí patem. O tuhle diskuzi ani nemám zájem, chci pouze respektovat vegetariána a jeho pravdu a od něj vyžaduju totéž.

Tahle skupina se neustále ohání Tibetem, budhismem, Indií a pod. Prostě se sem stylizují. Jen pozor – tihle lidé vypadají jako běžní Evropané.  Co víc – mám dojem, že si z obou kultur tak nějak vyzobají co se jim hodí. Odsud pramení moje označení Vyčuriáni. Jenže neustále mají spíš ty východní bláboly , jak je tam všechno super.. přitom zapomínají na jednu úžasnou přednost nás v Evropě – my jsme tady v Evropě už přes 60 let neválčili! Ano, můžeme sledovat nárůst agrese, ale je to dáno jednak tím, že Evropa skutečně dlouho neválčila a tak chybí jakási společenská pokora. Taky tím, že po boomu internetu, kdy každou ptákovinu víme do druhé sekundy se stejnou rychlostí a přesností dozvídáme předvším to zlé. Ale Evropa i přes své dluhové problem byla je a bude vždy Evropou – spíše konzervativním prostředím schopno jisté prosperity v pravidelných cyklech.  Nicméně co jde z východu, tak skvělého dneska kromě relativně rostoucích ekonomik (všeho dočasu)? Nepál – pouze drogy a tamní obyvatelstvo beztak chlastá tak jakápak ušlechtilost.. V jakém stavu je Čína je na samostanou diskuzi, Indie je otřesné místo na život stejně jako Rusko .V Thajsku je třeba z 94% budhismus, ale situace prostituce v Bankoku je obecně známá věc. Navíc i Thajci vědí, že nemít vlastní tanky se nemusí vyplatit – viz Tibet v 50. Letech. Takže kde je ten super východ? Sic za to sám nemůže – Tibet to dneska není.

Nicméně je mi k něčemu Budhismus když chlastám a chodím za děvkama do bordelu? Nějak za děvkama nechodím a nepotřebuju k tomu onu „samotnou vzešenost“  která je tak dobrá k balení holek. Běžnému člověku stačí etika, etiketa, slušné vychování a když to někdo upgraduje na gentlemana či dámu, má vyhráno v naší civilizaci. Na druhou stranu přehnaně pozitivní lidé jsou pro mě podezřelí . No a to je problém téhle skupiny. Po pár pivech někdo na toho druhého „něco práskne“ a dozvíte se spoustu pikantností. Veškerá pozitivnost je fuč. Že třeba hlavní iniciátoři chodí rádi do ehm, vykřičených domů, další dáma, svému příteli úplně bez mrknutí brvou týden konstatně zahýbá. V čem jsou tedy lepší než já?! Prý maso plodí agresi. Otázka je, co je to agrese? Je to i pouhý vztek? Promiňte, ale člověk co se nikdy nevzteká buď není normální anebo prošel nacistickým lágrem a tudíž ho nic už nevytočí na světe. Osobně maso jím a v životě jsem nikomu neublížil, občas na někoho zařvu, ale musím být k tomu vyprovokován. Sám od sebe nejsem nikdy agresivní. Tudíž tahle teorie je lichá. Nevím, ale mám z nich dojem, že kážou vodu a pijou víno.

Vůbec během  diskuze jsem dospěl k pocitu, že  svým bytím a názorovou odlišností nejsem schopen jejich respektu a uznání. Pokud jako masožravec nejsem vegetariánem respektován, přijde mi takový člověk malým a nevyzrálým a tudíž nevyznávajícím stejné hodnoty mezilidského soužití jako já. O takové přátelství já nestojím, kdy já druhého respektuju a on mě ne.

Celá tato skupina ohánějící se zdravým životním stylem a ušlechtilým budhismem je často jenom iluze. Mezi těmi co znám panuje slušná “drbárna” a tak jak u chlapské tak u ženské části a člověk se občas dozví věci co ani raději nechce vědět a o spostě z nich musím říct, že jsou horší než někteří masožraví ateisti. Odmítám proto hrát tuto pokryteckou hru s nima. Sám nejsem svatý, aspoň ale aspoň nehlásám nějaká světová moudra jak má člověk žít. Sám žiju chaoticky, ale rád ale bez cizích návodů sám, tady a teď ve střední Evropě. Možná by měl Masaryk  z těchto lidí radost – za svoji pravdu třeba i život položí. Minimálně jsou ochotní Vám říct, že už nejste jejich přítel a to na základě jednoho názorového rozkolu. Žili totiž v domění, že jsem na jejich straně a jejich postoje toleroval, jenže jednou jedinkrát jsem si dovolil oponovat a byl jsem.. zní to jako citát z pohádky „S Čerty Nejsou Žerty“ 😀 ale byl jsem zesměšněn.

Vegetariáni a budhisté neberte to jako útok na Vás, ale chci jen ukázat, že nic není černobílé. Osobně jím maso minimálně, budhismus je mi sympatický. Jen když se obojí  skloubí s českým kutilstvím a maloměšťátstvím  vypadne z toho člověk neschopen vlastní reflexe a úcty bližního. Toť můj dojem a chtěl jsem tohle napsat neboť mě to štve.

Holt vítejte v době kdy schopnost diskuze, respektu k jinému názoru a přátelství jsou nic oproti Vašemu nedotknutelnému poselství.

Landa, Mengele, Berlusconi a všeobecná hospodská hysterie

Můj druhý příspěvek do blogu měl být původně o něčem jiném, ale okolnosti si vyžádaly jinak. Poslední dny si kdekdo (včetně mě na FB) otírá boty o Dana Landu a jeho výstup na předávání Slavíků. Nemyslím si, že přestřelil –  Být tohle 5 let zpátky, mávnu nad tím rukou, že to je zas další Landovina. Ale je Listopad, doba kdy máme v paměti  čerstvé šaškárny jenž se staly tradicí k výročí 17. Listopadu na Václavském náměstí. Zhruba ve stejné datum usedli komunisti do několika krajských vlád. K tomu tady máme hnutí typu „vraťte nám stát“ , Holešovská výzva, Okamura v senátě, Pozitivní evoluci apod. Nebudu zde hodnotit pozitivní evoluci Karla Janečka ani rozebírat zda má šanci či nikoliv, to ostatně ukáže až čas sám. Nebudu ani zde rozmazávat svůj názor na interpreta samotného.

                Nehodlám ani hodnotit formu jakou to podal, jde mi to to, že jeho projev je jen poslední kapkou, proto abych reagoval já, jenž celou tu národní hysterii sleduje. Neřeším zda to myslí dobře (věřím, že ano) , spíše mi jde o těch 80 % co řekl. Neřekl totiž nic nového, nic originálního, jen přilil olej do pomyslného ohně jenž vznikl na základě  hry se sirkami opozičních stran. Ty fráze o tom kde se naše politika a polistopadový systém nachází mi způsobují bolehlav. Ano, jsou zde problémy, jsou zde zásadní nedostatky a teď aby jste si nemysleli, že jsem nějaký slůha ODS, dost zde napáchala Topolánkova vláda posílením klientelistického systému, co bylo před ní nejsem dost schopen hodnotit. To co ale přišlo po vládě Topolánkově nebylo nic jiného než restart velká koalice. To co mohlo přijít po této „velké koalici“ byla vláda Paroubkova. Bylo zde ohrožení svobody slova, tisku apod. To se nám podařilo odvrátit a já teď mám dojem, že velice dobrovolně, ať už ve volbách v roce 2014 anebo předčasných, odevzdáme moc do právě nějakého autoritářského systému. Fajn, ale není zde důvod k hysterii. Hysterie je rodu ženského a zvlášť u chlapáka Landy mě zaskočila.

                Dan Landa možná nemá tu popularitu jako Tomáš Klus ( k jehož politickým „aktivitám“ mám taky výhrady), ale stále má svůj respekt a ten chlap se uměl vždy prodat aniž by při tom ohnul záda. To mu budiž ke cti a v tomhle má i můj respekt, který k němu chová i početná obec jeho posluchačů. Budiž.  Ale v tomhle je to celé nebezpečí . Já Slavíky nesleduju, je to přehlídka hudebního mauzolea a je to určeno pro lidi pro které je vrcholný hudební zážitek roku je právě Zlatý slavík (tady jsou na spoluvině dramaturgové rádií a hudební publicisté).  Nic proti tomu, ale obávám se , že v lidu jenž Slavíka sleduje je dost velké procento, které věří  tomu, že to co je v televizi je svaté a nezpochybnitelná pravda.

                Přátelé, mám spíš dojem, že si jako občané neumíme s tou demokracií poradit. Je u nás krátce a už bychom ji bourali. Chodíme volit jednou za 4 roky, na základě svého svědomí, vědomí, billboardů, televize, FB masáže .. a  – už i zde –  někteří na základě osobní zkorumpovanosti (pivo a párek za hlas). Už v tomhle je celá krása demokracie – máme právo volit všichni, ať už jsme jakýchkoliv vlastností, co víc – máme právo i nevolit. Co je důležitá věc a co si nechtějí občané připustit, že mají právo se stát taky politiky !!! Nemusí zrovna sedět v parlamentu, ale mohou svou angažovaností pomoct třeba své vesnici anebo městu. A řekl bych, že tato lokální politika je často důležitější pro naši bezprostřední kvalitu života. Politika v demokratické společnosti je boj. Ve vyhrocenějších případech může jít i o život. Ale jak říkal Masaryk : Nebát se a nekrást. A v Masarykovi a jeho éře bych viděl jednu paralelu pro naši dobu. Masaryk nebyl žádný světový velký myslitel , ale to co pro naši zemi udělal byla drobná politická práce. A toho si byla i velká část národa vědoma. Tehdejší politické strany čítaly členstvo v řádu statisíců, dnešní největší české politické strany mají 30 tisíc členů. Dlužno dodat, že tehdejší populace Československa měla něco kolem 6 miliónů obyvatel oproti dnešním 10 mil. Nepochopení téhle důležité stránky demokracie je u současných občanů ČR evidentní a v tomhle já vidím zárodek celého problému. Když vládne 10-ti milionům výběr 110 lidí z 30 tisíc, tak by i Karel Janeček se svým vzděláním matematika dokázal najít pro tenhle stav vzorec absurdnosti. Co dodat , jedině: „ dobře nám tak „ je to průšvih nás lidí, že jsme našim současným politikům umožnili všemožné lumpárny. Doslova na vině je náš nezájem, naše pohodlnost. Zjednodušeně: jsme srabi – naši předci čelili světovým válkám, nacismu, komunismu a my nejsme ani schopni zvednout svůj líný zadek, a to co pro nás vybojovali, bránit? Podotýkám demokratickými prostředky.

                U Masaryka bych viděl ještě jednu paralelu. A to je málo diskutovaná tzv. 2. Republika, která byla spíše už Benešova než Masarykova. V tomto období, byl tzv. Masarykův režim podobně jako dnes polistopadový, strůjce všeho zla a zdrojem utrpení prostého lidu v očích většinového názoru občanů. Jak to dopadlo, dobře známe, přišel zde nacismus a po něm oslabený národ přišla „spasit“ myšlenka Komunismu a jak to bylo dál je zbytečné zde psát.

                Proto bych chtěl varovat před současnou hysterií a poukázat na to, že současná politická krize má své demokratické řešení. Bude zdlouhavé a bolestivé. Žádné procitnutí do světa bez korupce a špatných lidí nebude – to je utopie. Snad jedině pomocí modifikace genů, ale to bychom byli opět ve zrůdných praktikách Dr. Mengeleho. A když by náhodou ano, co potom? Nastane všeobecný blahobyt? To těžko, korupce je jen jeden malý zlomek v celé skládačce problémů.

                Dan Landa se ohání vlastenectvím, to mu budiž k dobru. Já jsem taky vlastenec. Mám rád tuto republiku, chci žít tady, klidně a svobodně. Jsem na svou zemi hrdý, žil jsem bez mála 7 let v Irsku a vždy jsem se hrdě hlásil ke své zemi. Mám ale i zdravou kritiku ke své zemi. Líbí se mi stupeň demokracie, kterého naše země dosáhla. Můžeme na politiky veřejně nadávat, můžeme si psát co chceme, můžeme tvořit hudbu jakou chceme. Můžeme se dívat na Slavíky, můžeme si o nich myslet co chceme. Co důležité, díky vlastnímu talentu a schopnostem máme možnost realizovat své vize. Můžeme nepracovat, když se pro to rozhodneme. To chcete dát tohle všechno v šanc? Že něco v dnešní EU není možné, a víte co se dělo v Itálii za dob Berlusconiho?

                Přátelé, nikdo to za nás neudělá, mám obavu ze všech uskupení typu vraťte nám stát apod. Obávám se i samospasitelů typu Okamury, Babiše apod. Lid sám dost dobře neví co chce a tihle „vůdci“ naopak dost dobře ano a pomohou si k tomu třeba tak, že vám slíbí likvidaci korupce.  Ale my ten stát můžeme mít ve svých rukou, jen se nám nechce. Takže chcete pro stát něco udělat? Běžte vymést pavouky do stávajících největších politických stran, to mi přijde jako nejdynamičtější řešení. Anebo posilte jinou stranu, které věříte. Toto je ona startovací čára, v revoluci ani v převratu nevidím nic dobrého. I Dan Landa zná naši historii, rád psal skladby o těžké době nástupu nacismu v Českých zemích. Tak ať si dohledá fakta jak to bylo tenkrát po stránce politické a ať se nad tím vším zamyslí než okopíruje tuto hospodskou mantru co řekl. Karel Janeček tvrdí, že „kvalitní“ lidé do politiky prostě nepůjdou za stávajícího stavu. Tady bych se troufal se zeptat co je to kvalitní? Neúplatný, čestný … ale srab? Sraby v politice taky nepotřebujeme. Asi tolik k tomu.

                Na závěr, píšu – nejsem v žádné politické straně a nehodlám na rozdíl od Krále Karla měnit společnost. Jedinou změnu, můžete začít pouze u sebe a to že někoho tím inspirujete vás může jen těšit. Já třeba už příští rok budu politikem s odhodláním se za své názory prát (ne ale fyzicky jak Dan, to by mi jako pozitivní evoluce moc nepřipadlo 🙂 ).

 

Bojový chorál hvězdné pěchoty

Pamatujete si na Lunetic a jejich následný skandál s jejich „nezpěvem?“ Anebo díl Simpsonů kde Bart, Milhaus a spol. díky producentovi a modulačnímu efektu zpívali jako bozi? To, že některé velké hvězdy prostě zpěv nezvládají není nic nového. Např. u punku to neočekáváte, protože falešný zpěv dělá punk punkem mj. Na popových deskách ale čekáte, že to bude ladit bez ohledu na to jak na tom ve skutečnosti zpěvák je se zpěvem.

V dnešním světě tzv. auto-tunerů ať už jsou to od Antares, Celemony, Izotope apod. se vybízí otázky typu, kde končí umění zpěváka, a kde jde o „doping“  , potažmo já – který občas nezpěvákům pomáhám výsledný efekt vylepšit – mám se obávat stejného osudu jako Lance Armstrong? 🙂 Osobně si myslím, že jednoznačná odpověď neexistuje. V následujících řádcích se to pokusím lehce rozvinout.

Prvním pohledem může být pohled člověka nadaného pěveckým uměním jenž svůj talent leta rozvíjí. Ten, z pochopitelných důvodů, se může cítit tímto technologickým výdobytkem poškozen. On celá ta leta dře na každé nové notě v jeho hlasovém rozsahu, přemýšlí nad technikami, jejich kombinacemi, nad frázováním a později nad tvorbou melodické linky, nad tím jak to všechno, co umí, zároveň podat zajímavě apod. Není to vůči němu fér, to je bez diskuze – nějaký ¨neumětel¨ díky softwaru a šikovnému chlapíkovi u PC najednou je schopen téměř srovnatelných výsledků jako on a to bez dřiny.

Druhým úhlem pohledu může být, pohled interpreta, který není primárně zpěvák. Dokáže napsat písničku, dobrou, plnou emocí, se super vtipným textem, skvělými aranžemi anebo z jakéhokoliv jiného důvodu zkrátka dobrou písničku. Což je může být to co naopak některý špičkový zpěvák nutně nemusí nutně ovládat neboť je perfektní ve svém oboru a zabývat se teorií a praxí skladby už třeba nemá čas (ano jsou zde zářné výjimky např. Prince, Elton John atd. – neberte mě absolutně). No a takový interpret zase nemusí excelovat ve zpěvu a tu a tam nějaká ta intonační nedokonalost, či nepřesnost ve frázování se vloudí. Potom berlička v podobě auto tuneru přijde vhod pro to aby výsledek zněl líp (zde se řadí i autor tohoto článku). Ve finále to šetří čas jeho i technika ve studiu, pokud úpravy nejsou markantní.

Třetí může být úhel člověka, který o zpěvu nemá ani ponětí, ale jeho ego jej přesvědčilo, že je to přesně naopak. Exempláře tohoto typu můžete najít v hvězdné pěchotě České Superstar.  Tenhle úhel pohledu bych nazval přímo kontroverzním anebo rovnou úchylným. V tomto případě stojí technik ve studiu před nepříjemným dilema. Má interpretovi říct krutou pravdu o jeho zpěvu? Anebo má se pustit do díla s vědomím, že stvoří časovanou bombu, že se to jednou provalí a on bude spolupachatelem? Je to citlivé téma neboť jednáte především s klientem, ale zas pokud si zahráváte s kulturní úrovní národa potom jde o kontroverzi, tak jak jsem pojmenoval výše.  Zde je ale nutné zdůraznit, že ani auto tunery nejsou všemocné. Například pokud zpěvák neumí udělat krásné znělé pravidelné vibrato a místo toho jen něco „zamečí“ tak máte možnost tón vyrovnat, ale je zde poté slyšet určitá syntetika v upraveném tónu. Pokud se seknete o cca 2 tóny v intonaci (což už vyžaduje řádný antitalent) tak následná úprava už zase změní barvu hlasu u opraveného tonu. Ano lze použít tzv. formant tool, který dokáže barvu jakž takž simulovat, ale přece jenom to není ono.

Jiná situace nastává pokud chcete auto tuner využít jako výrazový prostředek pro danou skladbu, což je hojně využíváno především v žánrech taneční hudby. Anebo jako kreativní prostředek. Jednou jsem slyšel kluka, jak potřeboval vytvořit scénickou hudbu a sám si pomocí vlastního hlasu a změny intonace vytvořil vokál arabské zpěvačky. Dva uvedené příklady by se daly shrnout pod čtvrtý úhel pohledu a to produkční.

Hudba je svobodná věc a svazovat se předsudky a dogmaty vám zablokuje vlastní rozvoj, je to čistě na vás zda se svobodně rozhodnete zablokovat :-). Řekl bych ale, platí víc než kdy před tím, že skutečný zpěvák či interpret nemusí mít x-factor, ale musí v tom být rock’n’roll – a to opět neberte to doslova. Můžeté hrát diskošku, ale bez rock’n’roll faktoru to nikdy nebude ono. Spousta desek z 60.let je intonačně nepřesná, ale je to rock’n’roll. Má to duši, přirozenost. Když chce být někdo slavný a bohatý díky hudbě za každou cenu (jo, všichni bychom rádi díky ní byli, ale ne za každou ) tak to pujde vždy poznat i když vám to na desce ladí.

Takže podtženo sečteno . Nemá smysl se bránit novým technologiím, když v celkovém procesu šetří čas a potažmo i peníze. Ale vyloženě se na ně spoléhat může být zničujicí. Řekl bych že hrají stejnou roli jako alkohol v lidském životě – všeho s mírou.

Hello world!

Welcome to WordPress.com! This is your very first post. Click the Edit link to modify or delete it, or start a new post. If you like, use this post to tell readers why you started this blog and what you plan to do with it.

Happy blogging!